Články pro zdraví
Archiv článků
Náš malý pacient [Marta Šimůnková / TeMi CZ]
Rodiče a všichni, kdo máte v péči malé dítě, vám je určena tato kniha o chorobách a neduzích malých pacientů.
Pokračovat ve čtení článku
»
Bylinky a žlučník
Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Při onemocněních žlučníku a žlučových cest lze s úspěchem jako doplněk léčby užívat čaje z léčivých rostlin, hlavně ve formě směsí, ale i jako čaje z jednotlivých rostlin. Tyto čajové směsi obsahují jako hlavní účinné složky hořčiny, silice, třísloviny a flavonoidy. Tyto látky mají pozitivní účinky při poruchách trávení. Rovněž podporují tvorbu a vylučování žluči. Dále zmírňují nadměrnou fermentaci ve střevech a mají i antibakteriální účinky. U některých se zmiňovaných rostlin uvedu i další léčebné účinky.
Správnou činnost žlučníku podporuje i čaj z řepíku lékařského (Agrimonia eupatoria). Řepík lékařský příznivě ovlivňuje trávící procesy zažívacího traktu. Podporuje zažívání, správnou činnost jater, žlučníku a střev. Protože působí protizánětlivě a hojivě, používá se zevně jako obklad nebo koupel při různých vyrážkách, nehojících se ranách, odřeninách a popáleninách. Je užitečný jako kloktadlo při zánětech horních cest dýchacích. Jako hlavní účinné složky jsou zde třísloviny nebo flavonoidy. Řepík je například obsažen v přípravku Detoxin.
Další užitečnou bylinkou je jablečník obecný (Marrubium vulgare), z kterého se používá nať. Uplatní se k povzbuzení chuti k jídlu, ke zlepšení trávení, při nízké tvorbě žluči a při žlučníkových potížích. Je možné také uvést použití při bronchitidách, při průduškovém astmatu a při menstruačních bolestech. Z účinných složek obsahuje silice, flavonoidy a diterpeny. Jablečník můžeme najít v přípravku Respirall.
Zajímavou bylinou je i boldovník vonný (Peumus boldus), kde se používá list. Lze ho uplatnit hlavně při při cholecystopatiích,protože podporuje tvorbu a vylučování žluče. Nejvýznamnější vlastností hlavní účinné složky boldinu je stimulující efekt na tvorbu žluče a žaludeční šťávy, ale má i mírný hypnotický účinek a způsobuje zvýšenou sekreci moči a především kyseliny močové. Jako zajímovost lze uvést, že v Chile se používá též jako anthelmintikum. V lidovém léčitelství se používal také jako diuretikum, stomachikum a sedativum. Z účinných složek lze zmínit alkaloidy, silice a flavonoidy. Výtažek z boldovníku můžeme najít v přípravku Diocel Artrizone.
Další, tentokrát, všeobecně známou léčivou rostlinou je smetanka neboli pampeliška lékařská (Taraxacum officinale). Tato bylinka podporuje činnost trávicích orgánů a sekreci trávicích šťáv. Používá se rovněž jako močopudný prostředek. Celkově posiluje organizmus a je známo, že je oblíbenou součástí jarních bylinných kúr. Obsahuje draslík, fruktózu, inulin, hořčiny a další složky. Smetanku například nalezneme v produktu Borůvková směs.
V čajových směsích se můžeme se setkat i s kůrou z krušiny olšové (Frangula alnus). Tato léčivá rostlina je známá jako projímadlo. U ní je ale velmi důležité uvést, aby se mohla užít k léčivým účelům, musí se skladovat buď 1 rok, nebo zahřívat 1 hodinu při teplotě 100 °C. Tím se vytvoří z redukovaných forem antrachinonů obsažených v čerstvé kůře projímavé účinné látky. Dokud se frangularosid nerozštěpí na frangulanol a rhamnosu, může nebezpečně způsobit krvácení. Samotná bylinná droga je bez pachu, má chuť slizovitou, nasládlou a poněkud hořkou.
Další známou léčivou rostlinou je heřmánek (Chamomilla recutita ), u kterého se používá květ. Heřmánkový čaj příznivě ovlivňuje zažívání. Také se zevně ve formě nálevu používá k obkladům, koupelím. Květ heřmánku má protizánětlivé, dezinfekční a uklidňující účinky, uvolňuje křeče a zvyšuje pocení. Proto bývá častou součástí koupelí. Teplé heřmánkové obklady se osvědčují při otocích a akné - urychlují jejich hojení. Obsahuje silice, kumariny, flavonoidy či laktony. Heřmánek můžeme najít v přípravku Hemoran.
Rovněž i zde lze použít mátu pernou (Menthae piperitae), kde používá nať a list. Mátový čaj je jedním z nejužívanějších čajů z léčivých rostlin vůbec. Pozitivně ovlivňuje zažívání, působí hlavně na vylučování žaludečních šťáv a žluče. Čaj z máty peprné příjemně chutná po své hlavní složce – mentolu. Máta peprná je silně aromatická rostlina, která povzbuzující tvorbu a vylučování žluče, dále zmírňuje nadýmání a uvolňuje křeče. Je o ní známo, že se přidává se do různých čajových směsí za účelem úpravy nepříjemné chuti. Z účinných látek obsahuje samozřejmě silice, dále třísloviny, flavonoidy, triterpeny a organické kyseliny.Mátu například nalezneme v produktu Borůvková směs.
Jednou z nezvyklých léčivých rostlin je i kurkuma dlouhá (Curcuma longa), kde se používá kořen. Podporuje tvorbu žluči a tím napomáhá lepšímu trávení tuků. Působí pozitivně na prokrvení. Obsahuje škrob, silice a kurkuminoidy (kurkumin). Výtažek z kurkumy je například v příkpravku Cell Guard.
U všech čajových směsí určených na podporu léčby potíží žlučníku a žlučových cest je třeba dbát na to, že se nesmějí pít při akutním zánětu žlučníku, neprůchodnosti žlučových cest a neprůchodnosti střev. Některé jednotlivé byliny nemusejí být vhodné pro těhotné a kojící ženy, děti do 15 let či v případě jiných vážnějších nemocí.
Celková nabídka přípravků při potížích se žlučníkem.
Pokud budete potřebovat další informace a rady, týkající se Vaší individuální situace, rádi Vám je poskytneme v naší bezplatné internetové poradně.
Pokračovat ve čtení článku
»
Naučte se rozumět řeči potravinových obalů
Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Povinnost uvádět na obalech potravin některé údaje o potravinách stanovuje zákon. Výrobci však kromě povinných položek přidávají na obaly tabulku s výživovými hodnotami ve 100 g výrobku, v jedné porci nebo v jednom balení. Zjistíte tak, kolik je v uvedeném množství obsaženo energie, tuku, sacharidů, bílkovin, někdy vlákniny, cholesterolu, sodíku (soli), vitamínů a minerálních látek. Co to však pro Vás v důsledku znamená?
Pozor na porcování!
Od roku 2014 budou na obalu údaje o energetickém obsahu, množství tuku, nasycených mastných kyselin, sacharidů, bílkovin a sodíku uvedené povinně v jedné tabulce a budou muset být přepočítané na 100 g nebo na 100 ml, případně na jednu porci. Je však nutné mít na paměti, co je slovo „porce“ za údaj. „Pokud sníte např. sušenku, výživová hodnota takové „porce“ se nerovná výživové hodnotě 100 g. Naopak porce jedné vydatně naplněné bagety bude mít vyšší výživovou hodnotu, než je údaj uvedený právě pro 100 g. Výhodou těchto informací je, že si sami můžete redukovat ty živiny, kterým se chcete vyhnout, ať už ze zdravotních důvodů nebo ze zájmu o zdravý životní styl,“ vysvětluje Prof. Ing. Jana Dostálová, CSc., ze Společnosti pro výživu. Abyste však dokázali údaje z výživových tabulek prakticky využít, musíte mít nějaké základní nutriční znalosti.
Snadná orientace bez dlouhého přemýšlení
Nyní ale již nemusíte sledovat tabulky o složení potraviny, protože na některých obalech najdete logo „Vím, co jím“, které garantuje, že se jedná o výživově vyváženou potravinu. Aby mohl výrobek značku získat, musí splňovat kritéria Mezinárodního vědeckého výboru, složeného z nezávislých odborníků v oblasti výživy. Potraviny se posuzují především podle čtyř živin:
trans-mastné kyseliny
nasycené mastné tuky
cukr
sodík
energie a vláknina (pouze v některých případech)
Vítejte ve škole obalového čtení
Energetická hodnota - množství kilokalorií (kcal) nebo kilojoulů (kJ) - (1 kcal = 4,2 kJ.), které vznikají při metabolizmu sacharidů, tuků, bílkovin a alkoholu. Energetická hodnota celodenní stravy by se měla rovnat dennímu energetickému výdeji (je velmi individuální, u dospělého člověka je to cca 7000 - 13 000 kJ).
Bílkoviny – nezbytné organické látky, hlavní stavební prvek všech tkání. Množství bílkovin pro dospělého člověka na den by mělo být zhruba 10 - 20 % z celkového denního energetického příjmu, což představuje množství 60 - 100 g.
Sacharidy (cukry) - nejrychlejší zdroj energie, kterou ale musíte také vydat, jinak se ukládá do zásob v podobě tuku. Cukry nezbytně potřebujeme pro správné fungování mozku a centrálního nervového systému. Zároveň chrání svalstvo tím, že pomáhají tělu zužitkovat energii uloženou ve formě tuku, namísto aby tělo použilo jako zdroj energie bílkoviny ze svalů. Hodnotu sacharidů musí sledovat především lidé trpící cukrovkou. Denní dávka je zhruba 55 % z celkového denního příjmu energie, tj. 245 - 499 g.
Tuky - nezbytné pro růst, navíc pomáhají ke vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích, tělo je také využívá např. k tvorbě hormonů. Měly by pokrýt 30 - 35 % denního příjmu energie, cca 50 - 105 g. Tuky jsou tvořeny mastnými kyselinami:
Nasycené mastné kyseliny - vyskytují se nejčastěji v živočišných tucích, zvyšují hladinu cholesterolu v krvi, a proto by neměli přesáhnout 10 % z celkového denního energetického příjmu.
Mononenasycené mastné kyseliny – na hladinu cholesterolu působí spíše neutrálně, najdete je v olivovém oleji, burských oříšcích nebo v mandlích.
Vícenenasycené (polynenasycené) mastné kyseliny - patří mezi ně tzv. esenciální mastné kyseliny, které si naše tělo samo vytvořit neumí. Jedná se o omega-3 a omega-6 mastné kyseliny, jejichž podíl by měl být 5-8 % z denního příjmu energie. Omega-3, zejména obsažené v rybách a jiných mořských živočiších, pomáhají snižovat hladinu cholesterolu a riziko vzniku krevních sraženin.
Transmastné kyseliny - podílejí se na zvýšení hladiny cholesterolu v krvi. Setkáme se s nimi v mléce nebo sýrech, ale zejména v částečně ztužených tucích používaných do různých potravinářských výrobků, např. v plněných sušenkách a oplatkách, náhradách čokolády, čokoládových polevách apod. Jejich denní příjem by neměl přesáhnout 1 % energie.
Cholesterol - látka, kterou organismus nezbytně potřebuje např. pro tvorbu hormonů, vitamínu D a k zpracování přijatých tuků. Tělo si pro své potřeby umí cholesterol vyrobit, ale my navyšujeme jeho hladinu konzumací živočišných tuků. Právě to je zpravidla příčinou neprůchodnosti tepen.
Vitamíny - tzv. katalyzátory biochemických reakcí. V případě, že výrobek obsahuje vitamíny a minerální látky a jejich množství překračuje hodnotu stanovenou vyhláškou, musí výrobce na obalu uvést množství vitamínů a minerálních látek včetně údaje, kolik toto množství tvoří procent denní doporučené dávky (DDD).
Sušina - co zbude po vysušení výrobku. Např. 50 % sušiny znamená, že po odpaření vody zbude polovina původního množství. Obsah tuku v sušině je množství tuku obsažené v tomto zbytku (zkratka t. v s.).
Celková nabídka zdravé výživy.
Pokračovat ve čtení článku
»
Riziková těhotenství a poruchy plodnosti
Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Stále častěji se západní civilizace setkává s rizikovými těhotenstvími a poruchami plodnosti. Jsou to neošetřené civilizační choroby. Medicína ale ví, jak jim zabránit. Hledá se viník, proč ve zdravotnictví neexistuje jejich prevence.
Medicína a zdravotnictví nejsou obsahově totožné pojmy. Poznatkové bohatství, kterým moderní medicína (rozumí se lékařská věda) disponuje, nemusí zdravotnictví zcela využívat. To, co nás v nepřeberném množství poznatků zajímá, jsou informace o biochemických procesech v buňkách. To jsou totiž poznatky dovolující nahlédnout do mechanismů vzniku civilizačních chorob. Poskytnou nám obraz o největším segmentu činnosti zdravotnictví.
Zdravotnictví
Vybereme-li si z možných úhlů pohledu na naše zdravotnictví jako měřítko efektivity využití poznatků moderní medicíny o původu civilizačních chorob, padne na systém zdravotnictví a na jeho lékařský stav nepříznivé světlo. Na straně medicínského pokroku ve světě zjistíme, že vědci po roce 1962 popsali na molekulární úrovni biochemické procesy v buňkách, jejichž bezporuchový chod je podmínkou pro udržení stálosti vnitřního prostředí v organismu, a tím i zdraví.
Popsali také předpoklady pro zabezpečení trvalé fyziologické souhry těchto biochemických procesů. Do těchto předpokladů patří trvale zajištěné dodávání vitaminů: kyseliny listové, B2, B6 a B12 a minerálů hořčíku a zinku, dále ještě betain. K němu jen tak mimochodem – zákaz jeho používání v potravinových doplňcích vydaný Evropskou komisí je asi ukázkou korupce, pomocí které se farmaceutická lobby snaží mařit zlepšování zdraví lidí (betain je látka normálně se vyskytující v lidském organismu a je potřebná k metabolizaci homocysteinu v játrech).
Objev významu metabolismu homocyteinu se v praxi nevyužívá, protože příslušníci lékařsko-farmaceutické lobby nevynechají jedinou příležitost k pokusům potlačovat použití vitaminů a dalších potravinových doplňků k upevnění zdraví. S přispěním části lékařů se tato lobby snižuje k šíření dezinformací o jejich malém významu v prevenci a léčení civilizačních chorob. Snaží se, aby zanikla informace o významu pravidelného, správného dávkování vitaminů a minerálů, které zlepšuje metabolizaci homocysteinu. Dnešní člověk se kvůli jejich zisku nemá dozvědět, jak nezbytné je užívání vitaminů v tabletové formě pro zachování zdraví.
Lékaři pracující pro tuto lobby matou lidi vytvářením iluze, že náš jídelníček je natolik pestrý a obsahuje takové množství zeleniny, že bez problémů uhradí celou biologickou potřebu vitaminů člověka. Tato iluze je popřením zpráv o tom, že v průběhu posledních padesáti let poklesl obsah vitaminů a minerálů v zelenině o 80 %! Takový pokles je důsledkem intenzivního obhospodařování půdy a kyselých dešťů. Zabezpečit chod buněčné biochemie a tím snížit riziko postižení některou z civilizačních chorob proto dnes můžeme již prakticky jen pomocí vitaminů v tabletách.
Pravidelné užívání vitaminů je součástí aplikace objevu příčiny vzniku civilizačních chorob k jejich kauzálnímu léčení a prevenci. Tím, že tyto poznatky a celý objev příčiny vzniku civilizačních chorob nejsou zahrnuty do učebnic pro lékaře a mediky, neumějí lékaři civilizační choroby léčit. Neznají přírodní zákony, které řídí chod biochemických procesů v lidském těle a na jejichž bezporuchovém chodu závisí zdraví a život člověka.
K předchozímu patří další argumenty, jež umlčí ty lékaře, kteří by chtěli protestovat proti nařčení z neznalostí. Obvykle se ohradí, že například vysoký krevní tlak léčí kauzálně, protože zasahují do narušených procesů, které jsou popsány dokonale a na molekulární úrovni (funkce kalciových kanálů). Mají zdánlivě pravdu, ale jen do chvíle, než padnou otázky: „Je toto léčení skutečně kauzální? Neexistuje ještě něco hlubšího, co poruchu funkce kalciových kanálů vyvolává, ale zůstává mimo pozornost lékařů a mimo léčebný zásah?“ Podobné je to s cholesterolem.
Medicína
Jedinou jistotou je, když použitá metoda zasahuje na samém začátku řetězce biochemických změn a poruch, jež vedou ke vzniku „té jejich“ civilizační choroby. Pak je to nejvyšší dosažitelná meta znalostí lékařské vědy v léčení a prevenci civilizačních chorob. Spočívá ve znalosti metabolismu homocysteinu a jeho významu pro zdraví. Další děje, které by předcházely poruše tohoto metabolického úseku, již nelze najít, nebo se to alespoň vědcům doposud nepodařilo.
Homocystein nahromaděný v krvi v důsledku své nedokonalé metabolizace při nedostatku vitaminů v buňkách se projevuje jako toxická látka. Teprve v poslední době se přichází na to, že jako organická kyselina hromadící se v krvi posouvá její pH hluboko na kyselou stranu. Po vyčerpání zásob alkálií v krvi tak vzniká „okyselení“ vnitřního prostředí, které se tělo snaží za každou cenu zmírnit. Moc možností nemá – jako zdroje alkálií využívá vápník z kostí a také se snaží „kyselost krve zředit“ zadržením vody.
U žen bývají tyto poruchy regulace spojeny se vznikem nadváhy a jsou hlavní příčinou vzniku osteoporózy. Prostředky používané „na snížení kyselosti“ neúčinkují trvale bez snížení hladiny homocysteinu v krvi. Samy o sobě nezabrání upadnutí vnitřního prostředí těla do trvale kyselé reakce, která je příznivá pro nádorové buňky.
Další generace
Jak zvýšený homocystein poznamenává mladé lidi? Již jsme si řekli, že při hromadění v krvi se začne uplatňovat jeho kyselost a toxicita. Nedostatek kyseliny listové ve stravě znamená deficit v dodávání stavebního materiálu (metylové skupiny) pro syntézu bílkovin a pro tvorbu kvalitní DNA. Svojí toxicitou poškozuje homocystein enzymy. Tyto změny včetně nedostatku vitaminů znamenají další narušení stálosti vnitřního prostředí v organismu. Podívejme se popořadě, jaké to má důsledky.
Toxické porušení enzymů homocysteinem, navíc v kyselém prostředí, se týká i enzymového vybavení vajíček a spermií. Nefunkční enzymy těchto zárodečných buněk nedovolí jejich splynutí ani při opakovaných pokusech o otěhotnění. Tak vzniká další neplodný pár, který uvažuje o řešení asistovanou reprodukcí. Ta sice většinou dá vzniknout těhotenství, ale za cenu rizika, že při umělém oplodnění splynou dvě DNA poškozené nedostatkem metylových skupin a vitaminů během svého vývoje v pohlavních orgánech partnerů. A důsledky?
Tyto dva deficity působí chyby ve formování DNA, jinými slovy: dochází tu ke vzniku genových mutací, které jsou příčinou vrozených poruch metabolismu, imunity, nebo vrozené dispozice k objevení takových onemocnění, jako je leukemie v dětském věku. Pediatři, kteří vykonávali svoji praxi v šedesátých a sedmdesátých letech, vzpomínají, jak se divili, proč začalo náhle přibývat těchto onemocnění.
Dnes již víme, že toxické poškození vajíček a spermií během jejich vývoje v prostředí rodičovských těl se zvýšenou hladinou homocysteinu nemusí bezpodmínečně způsobit neplodnost páru. Vždy ale znamená zvýšení rizika, že se dítě narodí s některou z vrozených poruch. Asistovaná reprodukce toto riziko nezmenšuje. Tento článek by měl budoucí rodiče upozornit na tato nebezpečí a na možnost prevence. Měl by jim dát představu o neštěstí, které rodiče pociťují v kontaktu s dětským lékařem poté, co se od něho dozvěděli, že nemoc nelze vyléčit, ale že je možné zabránit jejímu vzniku.
Existence rozporu mezi možnostmi prevence těchto onemocnění, jež nabízejí výsledky výzkumu, a praktickou péčí o zdraví, která je nevyužívá, je děsivým ohodnocením stavu našeho zdravotnictví. Na vzniku tohoto nepříznivého stavu se podílejí samotní lékaři a také počínání ministerstva zdravotnictví, jež se zatím nepodařilo přimět, aby začalo jednat o nápravě.
Neochota ministerstva k takovému jednání se jeví jako dávání přednosti podnikatelským zájmům před zájmem občanů. Zřejmě tu působí obavy, že úspěch prevence by se projevil nejen ve snížení počtu rizikových těhotenství a v menší četnosti vrozených poruch a vad, ale také ve snížení výskytu ostatních civilizačních chorob. A to by poškodilo zájmy farmaceutických firem. Ty „jako správní podnikatelé“ pečují o kontinuitu svých zisků, a tu jim zajišťují pouze nemocní lidé. Zdravé jedince k ničemu nepotřebují.
Z napsaného vyplývá, že v péči o zdraví se vyvinul hluboký rozpor mezi zájmem občanů na jedné straně a zájmy farmaceutických firem: lidé mají přání těšit se ze svého dobrého zdraví a ze zdraví a prospívání svých dětí. Naproti tomu výrobci léků (a s nimi i další subjekty podnikající ve zdravotnictví) potřebují pravý opak – co nejvíce nemocných. Dá se usuzovat, že tato jejich potřeba vyvolala asociální opatření, jejichž výsledkem je, že se podstata objevu příčiny vzniku civilizačních chorob a vysvětlení jeho významu nedostaly do lékařských učebnic a také že se o nich nepřednáší medikům a nepíše se o nich v denním tisku.
Jeden z pacientů, který poznatky o příčině vzniku civilizačních chorob využívá, navrhl obejít překážku v informování veřejnosti o významu homocysteinu při vzniku civilizačních chorob a zformovat „Paralelní péči o zdraví“. Zkusme se podívat, jak by taková podoba péče mohla fungovat.
Prevenci rizikových těhotenství a prevenci vzniku vrozených poruch a vad mohou úspěšně uskutečnit budoucí rodiče, pokud s ní začnou nejméně pět měsíců před možným otěhotněním. Tato lhůta je podmínkou účinnosti, nebo chcete-li raději zabezpečení, že se dítě narodí zdravé. Ke lhůtě patří následující časová kalkulace. Ode dne stanovení hladiny homocysteinu u obou partnerů běží dva měsíce, po které partneři užívají stanovené dávky vitaminů a minerálů, s jejichž pomocí se má dosáhnout snížení hladiny homocysteinu. Po dvou měsících se provede u obou kontrolní stanovení hladiny homocysteinu.
Ukáže-li výsledek tohoto druhého stanovení pokles jeho hladiny do blízkosti fyziologické hladiny 6,3 µmol/l, začne běžet tříměsíční období udržování této nízké hladiny. Během této doby postupně bez zužitkování zaniknou poškozené zárodečné buňky obou partnerů a začnou je nahrazovat zdravá vajíčka a nepoškozené spermie schopné vajíčko oplodnit. V součtu je tedy třeba u „normálně fungujících“ jedinců pět měsíců na obnovu produkčního zdraví.
U jedinců nefungujících normálně, to znamená s nějakou překážkou, která brání snížení homocysteinu na fyziologickou hodnotu, je třeba překážku najít a odstranit, což je obvykle práce na několik dalších týdnů.
Pro budoucí rodiče je investice do obnovení normálního metabolismu homocysteinu ve svém vlastním těle nejen investicí do zdraví jejich dětí, ale zabezpečí si tak současně vlastní dobré zdraví na řadu let.
Celková nabídka pro těhotné a kojící.
Pokračovat ve čtení článku
»
Příručka pacienta 28 - Vezměte svou léčbu do vlastních rukou
Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Mezi praktickými lékaři bývají velké rozdíly - v jejich schopnostech, filozofii, i jak vedou záznamy - takže přijímat prostě jejich doporučení s důvěrou je někdy i riskantní záležitost. Konec konců jde o vaše tělo a vy jste ten, kdo pak bude muset žít s důsledky léčby.
Základní koncepcí pro vaši léčebnou péči je aktivní účast. V historii tomu bývalo tak, že pacienti vždy byli pasivními příjemci lékařské péče, pokládali jen málo otázek a jen málo se pokoušeli mít vliv na jednání svého lékaře. A naopak lékaři vystupovali jako shovívaví (někdy ani ne moc) diktátoři. Až do této doby "pacientova aktivní účast" obvykle znamenala, že budete důvěřovat pokynům lékaře s ohledem na své zdravotní problémy, jakmile se ocitnete doma.
Dny pasivních prohlášení "to vy jste lékař..." jsou u konce nebo by alespoň měly být. Počátkem 20.stol., kdy lékaři měli pacientům málo k nabídnutí, možná nebylo ani tolik riskantní slepě poslouchat diktátu lékařů. S tím, jak roste naše informovanost a chápání většiny nemocí a nárůstem účinnosti - a rovněž i nebezpečnosti - lékařských zákroků ke stanovení diagnózy i k léčbě chorob je potřeba, abyste byli skutečně aktivně zapojováni.
Vezměte proto do úvahy tuto studii provedenou výzkumníky z the New England Medical Center v Bostonu. Zajistili pro skupinu pacientů osvětový kurs, aby je naučili pokládat otázky, vyjadřovat své pocity a uplatňovat vůdčí roli ve vztahu lékař-pacient. Výzkumníci došli k závěru, že takovíto vytrénovaní asertivní pacienti se těšili lepšímu zdraví, než obdobní pacienti, kteří neprošli žádným výcvikem. Asertivní pacienti s vysokým tlakem měli záznamy z měření s nižšími hodnotami, diabetici měli nižší naměřený cukr v krvi. Pacienti po výcviku udávali, že se jim dařilo lépe, měli méně zdravotních problémů a zameškávali méně dnů v zaměstnání.
Vaše práva pacienta
Máte právo očekávat, že váš lékař vám vysvětlí vše, co se s vámi děje. Pokud má v plánu provést vyšetření nebo zahájit léčbu, měl by vám sdělit, jaká jsou možná rizika, a jaké lze očekávat přínosy. Pokud vám bude podáván lék, mělo by vám být sděleno, jaký je to lék, proč je potřeba, jak dlouho jej bude třeba užívat a jaké bývají jeho vedlejší účinky.
U každé stanovené diagnózy by měl lékař vysvětlit, o co jde, jak to vzniklo a co je potřeba s tím dělat. Jestliže bylo provedeno vyšetření nebo nějaká procedura, měli byste být seznámeni s výsledkem. Nepředpokládejte, že je všechno v pořádku jen proto, že vám lékař nic neřekl. Stalo se už mnoho tragických případů, kdy se nikdo nestaral o to, aby informoval pacientku, že její zakrvácení na bradavce bylo chorobné nebo že biopsie ukázala na zhoubný nádor. Pokud vám lékař sám nesděluje informace, požadujte je. Když se přesto nic nedozvíte, obracejte se na vyšší místa.
Americká asociace nemocnic (The American Hospital Association) vydává tzv. "výčet práv pacienta", jehož výtisk by měl být předáván všem pacientům v rámci přijímání do nemocnic a který by měly nemocnice rozesílat v závažných případech. Podle této asociace máte tato práva:
obdržet úplnou informaci o své diagnóze, léčbě a prognóze - a to způsobem, kterému budete rozumět
být informován o povaze, rizikách a přínosech každého navrhovaného vyšetření nebo léčby a být žádán o souhlas s provedením
odmítnout jakékoliv vyšetření nebo léčbu
odmítnout účast v lékařském výzkumu
během léčby mít zajištěnu ochranu svého soukromí v co největší možné míře
mít své zdravotní záznamy veřejně nepřístupné a utajené
neomezovaný přístup k první pomoci
znát jméno lékaře, který se účastnil na vaší léčbě
dozvědět se jméno a funkci jakékoliv osoby, která poskytuje léčbu
obdržet vysvětlení ke svým účtovaným léčebným zákrokům
vyjádřit námitky ke způsobu své léčby a mít nárok na jejich přezkoumání
Tím, že budete znát svá práva pacienta, učiníte první krok k tomu, abyste se ujistili, že jsou respektována.
(články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale většina názorů a postřehů autora odpovídá i situaci v ČR)
Pokračovat ve čtení článku
»
Noste po dobu řízení hubnutí při sobě!
Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Podobně jako víra v Boha není o tom, že podepíšete prohlášení, ani zde není třeba registrace, stačí jen krátká meditace s pohledem na biorezonátor a opuštění stresujících myšlenek uvolňující funkci nedominantní hemisféry a sebemenší víra v propojení. Dokonce stačí i pouhé: "Co kdyby..." ;-)))
Znak funguje aktivací mysli transvitální bioenergií v systému mě a všech účastníků v nedominantních hemisférách mozku, kteří se připojují dle své vůle stejným klíčem – magickým znakem do společné meditační bioenergobanky a vydávají i přijímají bioenergii pro vlastní nezávislou odpovědnost v řízení chuti k jídlu a pohybu.
Kdykoliv máte pocit nepřiměřeného hladu či nezvladatelné chuti k jídlu a zvláště od 17 do 07 hodin, uchopte znak na vzdálenost paže, uvolněte mysl a soustřeďte se na něj a do vjemů, které se vám v mysli vytvoří, po několik minut než nežádoucí pocit pomine. Zde bioenergii převážně přijímáte.
Také si dejte znak před sebe při jídlech, abyste lépe kontrolovali své pocity a záměry vůči pokrmu a nepřejídali se. Zde zprvu bioenergii vydáváte a posléze zase s nárůstem odpovědnosti přijímáte.
Před cvičením si bioenergii ze systému odebíráte, při radosti při cvičení bioenergii vkládáte.
Spalování tuku:
Ve večerních hodinách doporučuji vytvořit cvičením určitý prostor ve svalovině pro živiny, které se budou vstřebávat z natráveniny v noci přednostně sem a ne do tukové tkáně. Cvičení by mělo využívat vaši běžnou svalovinu, tedy obvykle postačí dynamická procházka, poklus nebo cvičení na cvičebních strojích, když je venku nevlídno (pootevřete pro kyslík okno). Doporučuji si hlídat tep mezi 105-145 za minutu, což je optimální v prostředí s dostatkem kyslíku pro spalování tuků. Tuk se spaluje ale až po glykogenu (cukru) po 20-25 minutách střední a vyšší námahy bez přestávky. Proto je lepší nepřehnat úsilí ze začátku cvičení, abyste vydrželi 45 a až časem třeba 120 minut. Kdo nemá možnost si tep kontrolovat sportovním testerem, postačí mu, že při správném úsilí ještě může mluvit, ale už ne zpívat.
Posledních 5 minut cvičení jděte na volnoběh bez významného úsilí, jen aby se vám spálily kyseliny ve svalech a svaly neotékaly a nebolely.
Při vyšší tepové zátěži, než jsem doporučil, dochází ke spalování cukru z rezerv v játrech a na spalování tuku není dost kyslíku a tak ubývá mnohem pomaleji (zbytečně namáháte srdce). Podobný nežádoucí efekt nastává také, když namáhavou aktivitu budete provádět příliš dlouho „přes moc“, kdy se vám po čase náhle až nepřiměřeně prudce zvýší únava a začnete tak zvaně „tuhnout“. V takovém případě musíte dát volnoběh delší, asi 10 minut.
Poznámky navíc:
Po cvičení je vhodné se napít 1-2 dcl slazeného čaje nebo džusu nebo sníst kousek ovoce, což sníží pocit únavy a navrátí výkon a glykémii.
Moje vlastní finta u stereotypního cvičení spočívá ve vložení froté osušky na záda pod tričko, aby sála pot a udržovala potřebnou tepelnou pohodu, protože vaziva a svalovina v prochlazených částech, kde jsou reflektoricky stažené kapiláry, rychle tuhne a bolí. Osušku si sepnu svorkou nebo gumičkou před ohryzkem a vzadu zastrčím do trenýrek.
Poznamenávám, že i prochlazený tuk vlivem stažených kapilár ubývá až naposled.
Vlastní zkušenost:
Od minulého května do září jsem zhubnul podle chytré váhy 12 kg tuku a přibral 4 kg svalů. Při hubnutí se mi osvědčilo pít 5-10 minut před každým jídlem (pro ředění žaludečního hormonu hladu – ghreinu) 1 lžičky Zeměžlučové směsi 12K v 1-1,5 dcl teplé vody. Po jídlech jsem pil podle citu 1 lžičku až 1 lžíci Ostropestřecové směsi JK v 1-1,5 dcl vody. Do jídel či na chleba jsem si přidával 1/2 lžíce Ostropestřecové kaše OO-KH. Detoxikace jedů uvolněných z tuku (polychlorované uhlovodíky, ftaláty, rozpouštědla, konzervanty apod.) je nedoceněna, ale bez kyslíku by to nešlo, a proto jsem několikrát denně 10-20 minut dýchal Sifonem 6 a večer více než hodinu cvičil. Mimo jídla jsem pil hlavně Borůvkovou směs CK a Šípkovou směs AK po půl lžíci v 1 l teplé vody, protože si myslím, že vaziva jsou velkým odpadkovým rezervoárem. Poválením se minutu několikrát denně na Zadbalonu jsem se snažil vylepšit svůj otazníkovitě nahrbený postoj, omezující inervaci vnitřních orgánů a tím nepřímo dobrou náladu, pocit síly, odolnosti a svěžesti.
Doporučuji častěji čistit plíce a dýchat Sifonem 6 a alespoň 3x denně se poválet půlminutu zády na Zadbalonu. Na spaní doporučuji kulich až po bradu a dýchat skrz jeho textil, což zlepšuje asi o 10% noční dechový režim, regeneraci a tlumí chrápání.
Pokračovat ve čtení článku
»
Nadměrná lékařská péče škodí zdraví
Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Už několik měsíců na nás, potenciální pacienty, doslova útočí zprávy o tom, kolik lékařů hodlá odejít za lepšími ekonomickými podmínkami do zahraničí. Je oprávněná úzkost občana, že se v Česku zhorší zdravotnická péče?
Zdravotnictví je náročná profese. Srovnání platů soudců a lékařů bije do očí. Vůbec se nedivím, že jsou kolegové rozzlobení. Platy lékařů státních nemocnic jsou skutečně ostudné. Hrozby masového odchodu do zahraničí se ale neobávám. Mohl by totiž padnout mýtus o nepostradatelném a všemocném zdravotnictví. Mohlo by se ukázat, že spousta lidí lékařskou péči vůbec nepotřebuje. Když v sedmdesátých letech minulého století stávkovali lékaři a sestry v Izraeli, snížila se v „postižených“ oblastech úmrtnost na polovinu. Podobně tomu bylo v hlavním městě Kolumbie Bogotě. Během dvaapadesáti dnů trvající stávky tam klesla úmrtnost o pětatřicet procent. Na druhou stranu pokud větší počet lékařů do ciziny odejde, bude to jen voda na mlýn ministerstva zdravotnictví. Plánuje totiž rušení malých a podporu velký nemocnic. Tím se ale krize jen završí. Nemocniční kolosy totiž svojí velikostí, neosobním prostředím a soustředěním na produkci výkonů ohrožují zdraví pacientů. Nelze je řídit, nelze je kontrolovat, nelze je zaplatit. Skýtají ideální podmínky pro korupci a uspokojování zájmů dravých skupin medicínsko-farmaceutického komplexu. Možná právě proto mají takovou podporu státu.Jak ale možné, že profese lékaře je společností tak uznávaná a současně tak špatně honorovaná?Kdo za to může? Kdo udělal z doktorů mizerně placené otroky? Politici? Pojišťovny? Komora? Ale ne! Otroky jsme ze sebe udělali my sami. Systém založený na nesmyslném hromadění výkonů nám dlouho vyhovoval. Ochotně jsme se smířili s tvrzením, že špinavé peníze neexistují a všechno napraví ruka trhu. Teď doplácíme na shovívavost vůči korupci a plýtvání. Je zbabělé svalovat vinu na jiné nebo hrozit odchodem. Těch pár špičkových lékařů, o které je v zahraničí zájem, tam už dávno pracuje. Většina ostatních by možná brala větší plat, v cizí zemi by se ale dostala do pozice ukrajinského dělníka u nás. Krizi si musíme vyřešit tady. Nebylo nám „nadrobeno“. Sami jsme si „nadrobili“ a sami si to i sníme.Během zmíněné kampaně jsem zahlédl slogan „Náš exodus, váš exitus“. Není tohle už v rozporu s etikou?Ten slogan jsem viděl. Trochu mi to připomíná: „Uchvátí-li Tě, zahyneš!“. Běhá mi z toho mráz po zádech.Je české zdravotnictví nemocné?Politici spoustu let mluví o krizi zdravotnictví a potřebě reformy. Zatím se ale žádnému ministrovi nepodařilo ji uskutečnit. Zdravotnictví je totiž jen forma, kterou se realizuje medicína. Reformátoři přitom vycházejí z předpokladu, že veškerá poskytované péče je kvalitní, účelná a přesně indikovaná, jenom na ni chybějí peníze. To je zásadní omyl. V krizi je také medicína. Obrovská sousta vyšetření a léků je ordinována úplně zbytečně. Pouhá snaha o změnu formy - „re-formu“- zdravotnictví, nestačí. Nutná je změna medicínského myšlení a medicínské praxe.Čím tedy podle Vás stůně medicína…?Nemoc má tři hlavní příznaky: atomizace, objektivizace a podcenění významu vztahu lékař - pacient. To všechno okořeněné neviditelnou rukou trhu. Začnu atomizací. Lékařská věda oddělila tělesné a duševní pochody, atomizovala člověka na jednotlivé orgány, tkáně a skupiny buněk, aby se sama rozpadla na specialisty dílčích oborů. Díky tomu dosáhla převratných objevů, současně se z ní ale úplně vytratila schopnost posoudit detailní informace v souvislostech životního příběhu konkrétního pacienta, schopnost komplexního psychosomatického přístupu. Naučili jsme se dokonale rozumět chorobám, ale přestali jsme rozumět lidem. Pacient se pro nás stal „žlučníkem, apendixem, infarktem“. On je ale bezradným člověkem v těžké životní situaci. My bychom ji měli pochopit a těžkým obdobím jej provést.Za druhé objektivizace…Biologická medicína vychází z předpokladu, že každá zdravotní porucha má nějakou objektivní příčinu, kterou lze pomocí vyšetřovací techniky odhalit a zásahem zvenčí - léky, operací, fyzikálním působením - léčit. V roce 2001 ale zveřejnil časopis British Medical Journal závěry studie, během níž vědci zkoumali zdravotnickou dokumentaci 60 tisíc pacientů, vyšetřených ambulantními specialisty v letech 1993 až 2001. Vybrali 361 těch, kteří stáli zdravotnický systém nejvíc peněz. Ve studii se poprvé objevil termín „nevysvětlitelné choroby“. Jde o situaci, kdy se do ordinace dostaví člověk s typickým tělesným problémem - bolestí hlavy nebo zad, bušením srdce, svíráním žaludku, únavou, závratěmi, nevolností - a je pro něj opakovaně vyšetřován za použití nejmodernější techniky. U téměř 40 % pacientů se ale nepodařilo objektivně zjistit, co jim vlastně je. Tyto obtíže jsou totiž somatizací neboli ztělesňováním složité, neřešené životní situace. Člověk je bezradný, žije ve stresu a tělo časem začne problém řešit po svém - nemocí. Pro biologicky vzdělaného lékaře je to hypochondr, simulant nebo případ pro psychiatra. On ale skutečně trpí. Jenom to nemůže objektivně dokázat.Vztah lékař - pacient?Moderní medicína se odehrává „mimo“ vztah. V neosobním prostředí velkých nemocnic pacient nezná lékaře a lékař nezná pacienta. Neví nic o jeho povaze, osobnostních zvláštnostech, způsobu života, starostech a radostech, o tom, jak důležité jsou pro určení správné diagnózy. Netuší, že hlavní roli má v medicíně vztah vzájemné důvěry. V rozpacích a nejistotě pacienta odesílá na různá vyšetření „k vyloučení“ objektivní příčiny a ordinuje zbytečné léky. Ne proto, že by to stav pacienta vyžadoval, ale proto, že jeho stonání nerozumí a chce být za všech okolností „krytý“.A jakou terapii byste ordinoval?Zaprvé: vzdělání. O tom zatím žádný ministr nemluvil. Lékařské fakulty by měly mediky vzdělávat nejen v biologických, ale i v psychosociálních oborech. Naučit je komplexnímu, psychoterapeutickému přístupu k pacientovi, umění navázat s ním kvalitní vztah a zasadit zdravotní obtíže do souvislostí jeho životního příběhu. Zadruhé: podpora praktických, osobních nebo rodinných lékařů. Na nich závisí kvalita celé medicíny. Praktik totiž stojí nejblíže pacientova životního prostoru, zná jeho povahu, rodinné vztahy, profesi, radosti a starosti.… Bez drahých vyšetření dokáže odhalit skutečnou příčinu obtíží, rychle a efektivně léčit. Zatřetí: přestat dotovat velké nemocnice a vytvářet malá zařízení s podmínkami, které budou nejbližší přirozenému rodinnému prostředí pacienta - s kvalitní stravou, s přívětivým jednáním a bez zbytečného ranního buzení. Takové změny by ale byly katastrofou pro medicínsko-farmaceutický komplex. Jeho zisky totiž závisí na tom, kolik lidí se léčí, ne na tom, kolik se jich uzdraví. Obávám se proto, že stávající systém zdravotnictví se reformovat vůbec nedá. S největší pravděpodobností jej čeká úplný rozklad. Ani ministerstvo, ani politici nás nespasí. Pokud se nechceme dočkat hořkého konce, měli bychom, místo vyhrožování pacientům odchodem do zahraničí, spojit síly a začít okamžitě pracovat na vytvoření nového systému zdravotnictví a medicíny.Mám před sebou Vaši publikaci „Mým marodům aneb Jak vyrobit pacienta“. Nezní titul krátkých úvah nad praktikami v některých ordinacích docela potměšile vůči vašim kolegům lékařům?To určitě nebylo cílem. Mohl bych napsat stohy knih o skvělých lékařích, zázračných lécích a neuvěřitelných úspěších, kterých dosahuje moderní medicína. Na příbězích pacientů jsem chtěl upozornit na limity a nebezpečí, která přináší úzce biologický pohled na nemocného člověka a obchodně-průmyslové pojetí medicíny.Ze stejných ordinací slyšíme, že doktor dnes víc času musí věnovat úřadování, místo aby léčil - a potom že ho ještě čekají návštěvy u nemocných…Tak tomu opravdu je. Mnohem větší důraz se klade na pečlivé „zúřadování“, než na to, jestli byla návštěva u lékaře pacientovi k něčemu užitečná. Nedávno jsem četl zajímavou studii vyšetřovacích postupů u pacientů s bolestmi zad, kterou provedli ve Švédsku. Prakticky každého lékaři automaticky posílali na rentgen páteře. Aby něco nezanedbali. Ukázalo se ale, že bez znalostí životního stylu pacientů může rentgenový snímek jen velmi málo přispět k objasnění diagnózy. Neočekávaný a pro léčbu významný nález se totiž vyskytnul jen u jednoho z 2500 rentgenovaných pacientů. Ti zbývající byli „lege artis“ snímkováni úplně zbytečně. Pokud by se lékař s pacientem blíž seznámil, rychle by pochopil, jakou informaci jeho bolest zad přináší. Vyšetření, léků i administrativy by rázem ubylo. Sami jsme na tuto hru přistoupili a také za to zaplatíme.Nejen čekárnami oněch ordinací jde ale hlas, že lékaři si vzájemně posílají pacienty na všemožná – a nezřídka zbytečná – vyšetření, že je v tom obyčejné valení kuličky úkonů a bodů!To není jen vina lékařů. Na tom stojí celý systém. Já na kolegu, kolega na mně. Kdo přestane valit kuličku, ordinovat vyšetření, předepisovat léky, rychle z něj vypadne. Zažil jsem to sám na sobě. Po promoci jsem nastoupil na rehabilitační kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Stereotypní mechanická medicína mne vůbec neuspokojovala. Denně za mnou přicházeli pacienti s různými bolestmi. Posílal jsem je na různá vyšetření, ordinoval léky. Pacienti se sice léčili, ale neuzdravovali. Jejich stonání jsem vůbec nerozuměl. Pak jsem se setkal s kolegou Šavlíkem, zakladatelem české psychosomatiky. Když jsem se ho zeptal, jaký obor to vlastně dělá, řekl mi: „Zatímco ostatní lékaři léčí choroby, já radím lidem, co mají udělat pro to, aby se uzdravili.“ To se mi zalíbilo. Pochopil jsem, že každá nemoc je informace o tom, že člověk dělá ve svém životě nějakou chybu. Začal jsem se o pacienty zajímat, ptát se jich na způsob života, radosti a starosti. Otevřel se mi nový obzor. Stonání pacientů už bylo srozumitelné, dokázal jsem jim poradit. Ti, kteří pochopili, se začali uzdravovat. To byl můj konec. Přestal jsem valit kuličky výkonů a bodů a moje pracovní místo bylo z „úsporných důvodů“ zrušeno.Souvisí s tím jiný váš výrok: „To, že pacient neodejde z ordinace spokojený, dokud nedostane recept, není jeho chyba. Tak jsme si ho my, doktoři, vychovali“?Lékaři se chovají k pacientům mechanisticky, pacienti se chovají mechanisticky sami k sobě. Tak nás to naučili na lékařských fakultách, tak jsme to my naučili naše pacienty. Když jsem pracoval na ambulanci kliniky fakultní nemocnice, často jsem si připadal jako mechanik v autoservisu. Pacient tam přijel se svým tělem a nadiktoval závady: „Záda mám zablokovaná - tak je odblokujte. Vrže mi v koleně - dejte tam injekci maziva. Zkontrolujte tlaky a tuky….“. Pak odložil svoje tělo a čekal, až ho zdravotničtí mechanici opraví. Běda, když se oprava nepovedla. „To byl asi špatný doktor, neposlal mne ani rentgen, nenapsal drahé léky. Musím zajet do kvalitnějšího servisu, do lepší nemocnice.“, řekl si pacient. Ti lidé vůbec nechápou informační hodnotu nemoci a svůj podíl na ní. Jak člověk žije, tak také stůně, pokud způsob života nezmění, nemá šanci se uzdravit.O reklamě na léky jste se vyjádřil, že je to historicky největší chemický pokus na lidech. Není tohle šíření poplašné zprávy?Pochopil jste to správně. Opravdu biji na poplach. Odstrašujícím příkladem je cholesterol. Určitě jste slyšel, že:„Cholesterol je po rakovině největší nepřítel lidstva.“. Určitě víte, že: „Zvýšená hladina cholesterolu představuje jeden z nejrizikovějších faktorů aterosklerózy a jejích komplikací: například srdečního infarktu, cévní mozkové příhody nebo nedokrevnosti dolních končetin.“. Tak na nic nečekejte a pospíchejte k doktorovi. Běda, jestli vám v krvi najde víc, než 5,5 mmol/l. To už jste marod. Máte nemoc- hypercholesterolémii. Vůbec nevadí, že jste se do té doby cítil dobře. V historicky krátkém čase se medicínské propagandě podařilo vyvolat davovou paniku. Nastala éra posedlosti měření jeho hladiny. Fibráty a statiny se staly neprodávanějšími léky v dějinách. V roce 2006 vynesly světovým výrobcům 27,8 miliard dolarů. Skvěle se jim daří také u nás. Užívá je už skoro milión Čechů a v žebříčku nejužívanějších léků suverénně vedou. Teď nastává vystřízlivění. „Snižování cholesterolu zdravým lidem k ničemu nevede. Jen k potížím. Moc velký ale není jejich přínos ani pro pacienty, kteří srdeční příhodu už mají za sebou. Mnohem lepším lékem pro ně je pravidelný pohyb.“, tvrdí profesor Rodney A. Hayward z Michiganu. A nejen on. To by ale obchodníci s nemocemi přišli zkrátka. Vypadá to, že jsme jim skočili na pěkně mastný cholesterolový „špek“. Víc než na cholesterol dnes lidé stůňou na léky proti němu.Vím o vás, že se zabýváte problematikou psychosomatické rehabilitace a léčbou bolesti. Co si pod tímhle medicínským termínem má laik představit?Psychosomatické medicíně se také říká medicína příběhů. Jestliže ke mně přijde pacient, seznámím se nejdřív s příběhem jeho nemoci - kdy a jak začala, jaká prodělal vyšetření, jak se léčil a s jakým výsledkem, podrobně jej prohlédnu - sestavím jeho chorobopis. Současně se ale zajímám o to, jaká v uplynulých letech prodělal těžká životní období - sestavím jeho životopis. Když pak porovnám chorobopis se životopisem, zjistím, že bolesti hlavy a vysoký tlak se datují od doby, kdy se soudí o majetek s bývalou manželkou…infarkt ho postihnul, když přišel o místo vysokého manažera... pálení žáhy ho zlobí chvíle, kdy syn začal brát drogy. Nemoc se stala ztělesněním jeho životní situace. Nejlépe o tom vypovídají lidová přísloví: „má toho plnou hlavu…zlomilo mu to srdce…leze mu to krkem“.A při této terapii se bez pomoci chemie obejdete?Velkou většinu zdravotních obtíží je pacient schopen zvládnout vlastními silami. Jenom potřebuje poradit jak. Právě v tom vidím úlohu lékaře - být průvodcem pacienta těžkým životním obdobím. Léky i moderní vyšetřovací techniku používám velmi úsporně, ale využívám. Nejdůležitější je pochopit, jakou informaci nemoc přináší, kde dělá pacient ve svém životě chybu a jak má změnit svoje chování, aby se uzdravil. Tím nejúčinnějším lékem totiž jsou samoúzdravné schopnosti. Ty je potřeba povzbudit. Pokud ale síly pacienta na zvládnutí nemoci nestačí, předepíšu mu léky. Ovšem s vědomím, že jeho problémy dlouhodobě neřeší. Pomohou mu ale, aby se odrazil ode dna a našel síly k potřebné změně.Ve všech sdělovacích prostředcích se bez ustání proti něčemu bojuje – dokonce už i proti stárnutí. Kdyby žil můj otec sedlák, řekl by nejspíš: Vždyť je to proti přírodě! Sdílel byste jeho názor?Odmalička se vzděláváme, školíme, připravujeme se na to, co budeme dělat, jak budeme úspěšní v profesi, ale vůbec nejsme uchystaní, ani z rodiny, ani ze školy, že budeme stárnout, že budeme umírat. Pro mnoho lidí je proto normální proces stárnutí obrovským stresem. Společnost od nich neustále žádá výkon, zastávají manažerské funkce, neznají odpočinek a tělo jim najednou začne hlásit, že už to nejde. Nechtějí ubývání sil rozumět a pomoc čekají od medicíny. Farmaceutický průmysl to vycítil a začal okamžitě využívat poptávku po věčném mládí. Vznikl vědecký obor anti-aging medicína, medicína proti stárnutí. Tedy ne lidem pomoci vyrovnat se s něčím, co je naprosto přirozené, ale vnutit jim prášky, udělat ze stárnutí nemoc. V medicíně se tomu říká medializace - vytváření chorob z problémů každodenního života. Moje babička by řekla: „Lidská blbost je nekonečná, vždyť přece proti věku není léku“.Jak na vás působí neustálé omílání údajů, kolik lidí v produktivním věku musí živit nemocné a seniory, a skutečnost, že ministři sociálních věcí a zdravotnictví proti tomu důrazně neprotestují?To je jeden z největších paradoxů moderní medicíny a společnosti vůbec. Na jedné straně dokáže staré lidi prostřednictvím špičkové techniky a léků udržet při životě v situacích, které nejsou k životu. Na druhé straně se tímto počet seniorů odkázaných na léky a techniku rychle zvyšuje. Délka jejich života se sice prodlouží, ale jeho kvalita tomu často neodpovídá. Dožívají v zoufalých situacích, opuštění, nebo v domovech důchodců a léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Seniorů je hodně a společnost na to není uchystaná. To určitě neznamená, že by se seniorům neměla poskytovat kvalitní medicínská péče. Stejně tak důležitá je ale podpora psychická, sociální, komunitní a hospicová. To téma je příliš vážné a mediálně málo atraktivní. Politici se mu vyhýbají velkým obloukem. Mnohem snáz se „zviditelní“ v hrdinském boji o regulační poplatky.Nikoli mimochodem – v září 2010 jste napsal otevřený dopis ministrovi Hegerovi s návrhem protikorupčních opatření ve zdravotnictví. Odpověděl vám, a jestli ano, co?Ještě jednou regulační poplatky. Všimněte si, kolik let se o ně politici hádají. Přitom jde o směšnou částku třiceti korun. V úhrnu pár stovek miliónů. Podle střízlivého odhadu Transparency International ČR nás korupce ve zdravotnictví přijde ročně na dvacet miliard. O tom politici cudně mlčí. Na problém korupce jsem upozorňoval už několik ministrů, rozesílal různé návrhy. Před dvěma lety mi přišla bezobsažná odpověď z právního odboru ministerstva zdravotnictví. Napočítal jsem v ní asi dvanáct pravopisných chyb. Letos na podzim jsem to zkusil znovu. Pan ministr Heger se zatím neozval. Nedělám si žádné iluze. Medicínsko- farmaceutický komplex je korupcí tak prorostlý, že ji nelze zlikvidovat bez zničení samotného medicínsko-farmaceutického komplexu. Mám dojem, že už to pan ministr Heger také pochopil. Nedávno se vyjádřil, že ve funkci asi dlouho nebude.Zejména senioři „zahnaní ke“ zdi i prostou opotřebovaností těla hledají pomoc, kde se dá – v mnoha případech také u léčitelů. Co vy a takzvaná alternativní medicína?Před lety jsem byl členem Klubu českých skeptiků Sisyfos. Vystupoval jsem proti akupunktuře, homeopatii, biotronice. Časem mi ale začalo vrtat hlavou, jak je možné, že alternativní metody tolika lidem pomáhají, když by vlastně neměly. Vysvětlení jsem našel v psychosomatice. Do ordinací lékařů přichází hodně úzkostných, neurotických nebo depresivních pacientů. Jejich tělesné obtíže mají výrazný psychosociální kontext. Od lékaře očekávají především vstřícnost, pochopení, srozumitelné vysvětlení a uklidnění. Místo toho jsou ale vystaveni nekonečné řadě vyšetření a léčebných zákroků, které nejenže nevedou k odhalení příčiny a vymizení obtíží, ale jejich úzkost a neklid ještě zvyšují. Není divu, že se takoví pacienti obracejí na léčitele. Ten sice hluboké teoretické znalosti a špičkové technologie postrádá, o to více ale dokáže vytěžit z osobního setkání, navázání důvěryhodného vztahu, seznámení se s životním příběhem pacienta a nakonec i z magického působení léčitelských metod. Jestliže jde navíc o člověka empatického, s bohatými životními zkušenostmi a intuicí, je schopen pacienta uklidnit, poradit mu s jeho problémy, upravit jídelníček, motivovat ke změně chování. Pokud si vědecká medicína svoje selhání nepřizná a neprohlédne, že tím nejcennějším lékem je osobnost takto - celostně - uvažujícího terapeuta, bude jen bezmocně přihlížet, jak léčitelé pronikají na její „posvátnou“ půdu.Není právě čas vrátit se někam zpátky? Věděl byste kudy…?Ptáte se na cestu ke zdraví? Co je to zdraví? Podle mne je to schopnost zvládat problémy každodenního života. Pokud má člověk k řešení problémů dost vůle a sil, je zdravý. Když začne vůli ztrácet, je mu ne-volno. Když už problémy zvládat nemůže, je ne-mocný. Co ale člověk potřebuje k tomu, aby byl spokojený a zdravý? Kromě stravy, pohybu a tělesné kondice to jsou také láska, přátelé, kultura, dobré vztahy a zdravé životní prostředí. V konkurenčních tržních podmínkách na ně moc prostoru nezbývá. Dříve na to upozorňovali jen filosofové, teď už jsou slyšet i hlasy ekonomů. Luisa Corradová z ekonomické fakulty univerzity Cambridge zkoumala, jak souvisí hospodářský růst a spokojenost občanů. Dvacet tisíc lidí ze sto osmdesáti oblastí Evropy zaznamenávalo do dotazníku míru svého štěstí. Očekávalo se, že nejlépe na tom budou lidé v prosperujících ekonomikách slunné jižní Evropy. Překvapivě zvítězili Dánové, před Finy, Iry a Švédy. Ukázalo se, že mnohem důležitější než růst HDP je důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Právě to u nás chybí. V nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Snažím se proto lidi varovat. Ať se nenechají manipulovat politiky, reklamou, medicínsko-farmaceutickým komplexem. Ať si převezmou sami zodpovědnost za svůj života svoje zdraví. Tím nejúčinnějším lékem je vytváření občanské společnosti. To je práce pro každého z nás. To za nás žádný politik neudělá.S MUDr. Janem Hnízdilem, z Centra komplexní péče Dobřichovice, pro časopis „Pečuj doma“, hovořil Jan Nouza.Knihy MUDr. Jana Hnízdila Mým marodům, Bolesti zad: mýty a realita a Jak léčit nemoc šílené medicíny naleznete v naší nabídce.---Shlédněte pořady s MUDr. Janem Hnízdilem - lékařem a odborníkem na komplexní medicínu: Hyde park s MUDr. Janem Hnízdilem, MUDr. Jan Hnízdil v ČT1 - 1. část a MUDr. Jan Hnízdil v ČT1 - 2. část.
Pokračovat ve čtení článku
»
Češi postupně mění své návyky. Více věří českým potravinám
Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Potraviny z České republiky jsou kvalitnější a bezpečnější než potraviny z dovozu. To si podle průzkumu „Bezpečnost potravin ve vnímání obyvatel České republiky“, který zadalo Ministerstvo zemědělství, myslí velká část Čechů. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak je pro spotřebitele důležitá kvalita a bezpečnost potravin, jak mění nákupní zvyklosti a jak rozumí označení na potravinách.
„Výsledky průzkumu jsou pro Ministerstvo zemědělství důležité. Máme v rukou hmatatelné výsledky o tom, co si skutečně Češi myslí o potravinách v našich obchodech. Získali jsme podklad pro plánování strategií a kampaní ministerstva. V posledních letech žádný takto zaměřený materiál neexistoval,“ řekl ministr zemědělství Petr Bendl.
Exkluzivní výzkum, zadaný Ministerstvem zemědělství, prokázal, že Češi věří českým potravinám více než zahraničním. Téměř tři čtvrtiny obyvatel (73 %) považují zdravotní nezávadnost českých potravin za dobrou. Stejný názor na dovozové potraviny měly pouze dvě pětiny dotázaných (43 %). Zhruba 71 % obyvatel je přesvědčeno, že české potraviny jsou kvalitní, zatímco u zahraničních potravin převládá negativní hodnocení (53 %). V porovnání s obdobným průzkumem z roku 2005 tak zejména zahraniční potraviny ztratily na důvěryhodnosti o celých 27 %.
„Řekl bych, že výsledky průzkumu ukazují, že Češi začali věnovat větší pozornost tomu, co jedí. Lidé se také začali více zajímat o původ potravin. Informace o původu téměř vždy zkoumají asi dvě pětiny obyvatel, častěji ženy než muži. Ve srovnání s průzkumem v roce 2005 stoupl zájem lidí dozvědět se, co mají na talíři. Průzkum potvrzuje, že Češi preferují tuzemské výrobky,“ řekl ministr zemědělství Petr Bendl.
Češi v průzkumu uvedli, že kvůli změně daně z přidané hodnoty sníží množství nakupovaných potravin (dvě pětiny dotázaných), ale nesníží nároky na kvalitu. Naopak necelá čtvrtina deklarovala, že nezmění množství, ale sníží požadavky na kvalitu potravin. Čtvrtina obyvatel své nákupní chování nijak nezmění.
Údaje na obalech potravin sledují většinou dvě pětiny obyvatel (45 %), další dvě pětiny tyto informace zkoumají jen někdy a 16 % jim vůbec nevěnuje pozornost. O původ potravin se zajímají především lidé s vyšším vzděláním a dobrou životní úrovní.
„V poslední době se stále více hovoří o důležitosti zdravého životního stylu a podpoře správné výživy. Proto je příjemným zjištěním, že asi pětina dotázaných v průzkumu uvedla, že zná internetové stránky ‚Víš, co jíš?‘ provozované Ministerstvem zemědělství,“ řekl Petr Bendl.
Pokud jde o povědomí o vybraných označeních potravin, nejvíce lidí zná národní značku kvality Klasa (88 %), Regionální potravina (57 %) a Zaručená tradiční specialita (50 %). Méně známé jsou respondentům Chráněné označení původu (43 %) a Chráněné zeměpisné označení (32 %). Průzkum uskutečnilo v prosinci 2011 Centrum pro výzkum veřejného mínění na vzorku více než tisíce obyvatel České republiky starších 15 let.
Celková nabídka zdravé výživy.
Pokračovat ve čtení článku
»
Proč se léčba nedaří II. - Hlavní roli v léčbě nemoci hraje pacient sám (2. Seriál na téma : "Proč se léčba nedaří")
Zdroj: www.celostnimedicina.cz
Druhý díl- Hlavní roli v léčbě nemoci hraje pacient sám.
V prvním díle jsem popsal čtyři úrovně vývoje nemoci: stres -obranu- napadený orgán - příznak nemocí - a popsal jsem klasický obecný postup léčby. Vycházejme nyní z toho faktu, že jsme vystopovali posloupnost nemoci a příznak nemoci vidíme až nahoře - jako důsledek. Je to jako komín na střeše domu, ze kterého se valí černý, hustý kouř. Když chceme zabránit kouři, nemůžeme prostě ucpat komín na střeše, ale musíme jít dovnitř domu a uhasit oheň v kamnech - ve sklepě. Když komín ucpeme, celý dům se naplní kouřem, až nakonec vybuchne a shoří. Léčení jako reakce na příznak nemůže mít trvalý efekt, ba naopak ještě více daný problém posouvá do chronicity. Léčba musí být vedena individuálně od příčiny: od sklepa - od kotle. To platí hlavně pro chronické nemoci.
Nechci, aby toto řádky vyzněly v tom smyslu, že zavrhuji klasický postup léčby, ale chci hlavně zdůraznit nutnost komplexního přístupu a hlavní úlohu samotného pacienta, který si musí se svou rodinou "vyklidit prostor ve sklepě" a vytvořit takové podmínky pro "kotel", aby dobře spaloval a ve svých důsledcích vypouštěl z komína jen průhledný bílý kouř.
A nyní přejdu přímo do praxe.
Přichází klientka s chronickou autoimunitní nemocí (nebudu konkretizovat), kdy jsou postiženy dva důležité systémy, vývoj nemoci v hrubých rysech odpovídal v minulém díle popsanému schématu a trval více než 20 let, s vypěstovanou závislostí na chemické posilňovače s lékařsky podloženými degenerativními projevy na sliznicích. Je třeba ještě doplnit, co jsem v minulém díle nezmínil, že obvykle tyto stavy vedou k invaliditě pacienta, k depresi, k izolaci od společnosti, ke ztrátě zaměstnání, k nedostatku prostředků a k závislosti na rodině a státu.Ten díky pojišťovně hradí popsaný klasický postup léčení.
Tak přesně takovou pacientku máme před sebou. Jaké jsou šance? Je vůbec možné ji vyléčit?
Proces nemoci se dostal hodně daleko. Již jsou přítomny degenerace. Imunitní systém téměř na nule a když reaguje, tak chybně. Nelze dávat velké naděje. Nelze hovořit o vyléčení. Náš cíl může spočívat ve zmírnění projevů, v uklidnění imunitního systému, aby si netvořil protilátky, aby dokázal sám rozlišovat, co je dobré a co špatné. Tedy ve své podstatě nám jde jen o zastavení postupu choroby a doufat, že se v těle nacházejí ještě nějaké buňky, které nejsou zcela zničené, a že tělo najde sílu k regeneraci a obnově postižené tkáně.
To vše může pacientka uskutečnit, jen když totálně změní přístup k chápání své nemoci! Bude to ji a její rodinu stát hodně odříkání, stát ji v této změně nepomůže, protože léčení není jenom o podávání nějakých léků. Bude to trvat dlouho, uvedl jsem, že vývoj nemoci trval více než 20 let.
Co myslíte? Pustila se pacientka do léčení, nebo zůstala u klasického postupu?
Léčivý proces by měl obsahovat několik kroků:
Biologická léčba - smyslem je přimět obranný systém, aby správně reagoval. Je to velmi individuální proces, můžeme jej nazývat imunomodulací, biomodulací, biorezonancí - technik a systémů je více. Cílem je, aby se v případě autoimunitní nemoci netvořily protilátky, a aby se přestaly orientovat na postižené tkáně. To je totiž důležité: Když se tak stane, dostává postižený orgán šanci. Přestane tam zánět a může se znovu postupně obnovit jeho funkce. Pak už nemusíme dodávat pomocné léky proti zánětu, proti bolesti, proti alergii apod., tím opět odlehčujeme například střevu, ledvinám….
Posílení vylučovacích orgánů - Nejdůležitější úlohu sehrávají játra a ledviny. Tyto orgány mají na starosti odvádět jedy z těla ven. U chronického onemocnění je vždycky velké množství jedů!!! Střevo - obrovská kapitola nesmírné důležitosti - sehrává jasnou úlohu v imunitě, detoxikaci, v příjmu důležitých živin apod. Opět chci zdůranit, že u chronických nemocí je vždy přítomna dysbióza - nedovedu si představit výjimku. Dokud není ve střevu symbióza, léčivý proces bude probíhat neúspěšně. Existuje již také speciální obor - mikrobiologická terapie, který vykazuje velké pokroky v léčení.
Lymfatický systém - má úlohu imunitní a drenážní. U chronických nemocí, zánětů je zde přítomen vždy problém. Je to logické. Udělám přirovnání: Umyvadlo - to je sliznice, sifon pod umyvalem = odpad, to je lymfatický systém. Když je sifon ucpaný, pak voda neodtéká a umyvadlo je špinavé, nefunkční, přetéká. Jako v případě chybně fungujícího lymfatického systému bude sliznice stále zduřelá, oteklá, hnisající, prostě nehojící se, stále nějak nečistá. Lymfatickému systému musíme věnovat velkou důležitost - pokud ne, zánět v těle se nebude léčit. Celý proces uvedený v bodě č. 2. se nazývá odjedování a používají se k tomu byliny, antihomotoxické prostředky a jiné potravní doplňky.
Obnova postižených buněk - Tento proces můžeme nazvat regenerací. Zabývá se tím mitochondriální medicína, enzymoterapie, metoda zhášení volných radikálů, okysličování krve, endogenní dýchání, infúzní terapie vysokými dávkami vitaminu C… Cílem je dostat do postižené buňky energii, obnovit metabolizmus, katalyzovat všechny životní funkce buňky, odblokovat zablokovanou enzymatickou aktivitu. To vše souvisí s regenerací.
Odblokovat stres - nejdůležitější bod. Měl jsem jím vlastně začít, je velmi obsáhlý. Vyžaduje zvláštní kapitolu. Ta bude příště.
Pokračování:
Proč se léčba nedaří III
Celková nabídka přípravků na zmírnění stresu.
Pokračovat ve čtení článku
»
Jídlo – recept na dlouhověkost?
Kdo by nechtěl zastavit čas? Být zase o pár let mladší? Nalaďte se na ty správné suroviny, které vám pomohou pečovat o krásu zevnitř a oddálí proces stárnutí.
Pokračovat ve čtení článku
»
Tipy a triky jak hubnout
Rozhovor s Petrou Lamschovou, šéfredaktorkou časopisu Dieta a autorkou několika knižních bestsellerů.
Pokračovat ve čtení článku
»
